Novela zákona 13/2021 Sb., která mění původní znění zákona 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu, dnes v § 3 definuje tyto kategorie zbraní a střeliva takto:

• zakázané zbraně a zakázané střelivo, kterými jsou zbraně kategorie A a zbraně kategorie A-I
• zbraně podléhající povolení, kterými jsou zbraně kategorie B
• zbraně podléhající ohlášení, kterými jsou zbraně kategorie C a zbraně kategorie C-I
• ostatní zbraně, kterými jsou zbraně kategorie D

Podmínky držení zbraní kategorie B:

Zbraně kategorie B jsou tedy ty, jež má majitel zbrojního průkazu právo vlastnit, ovšem musí pro získání každé této zbraň podávat žádost na policii. Mezi řádné důvody o udělení té žádosti patří:

• provozování muzejnictví nebo sběratelské činnosti,
• uskutečňování sportovní, lovecké, kulturní nebo jiné zájmové činnosti nebo příprava na povolání,
• provozování koncesovaných živností v oboru zbraní a střeliva,
• zajišťování ostrahy majetku a osob,
• zabezpečování úkolů podle zvláštního právního předpisu,
• ochrana života, zdraví nebo majetku.

Typy zbraní kategorie B:

Je také důležité říct, že kategorie B není omezena čistě na samonabíjecí zbraně. Všechny zbraně, které jsou samonabíjecí patří do kategorie B (nebo potenciálně A, pokud se jedná o nedovolené výrobní provedení), ale to, že zbraň samonabíjecí není, neznamená že do této kategorie nemůže spadat! Těch kritérií je více a záleží mimo jiné i na délce hlavně, signální zbraně od určité velikosti ráže atd. Například opakovací brokovnice, tedy na první pohled typická zbraň kategorie C, do C opravdu spadá, ale pouze za předpokladu, že má hlaveň delší než 600 mm. Pokud se pouze o 1 milimetr dostane pod tento limit, již se jedná o zbraň, pro jejíž nabytí potřebujete povolení policie.

Zbraněmi kategorie B podle § 5 zákona o zbraních jsou:

• krátké opakovací nebo samonabíjecí zbraně,
• krátké jednoranové nebo víceranové zbraně pro střelivo se středovým zápalem,
• jednoranové nebo víceranové zbraně pro střelivo s okrajovým zápalem, jejichž celková délka je menší než 280 mm,
• dlouhé samonabíjecí zbraně, jejichž zásobník nebo nábojová schránka a nábojová komora mohou dohromady pojmout více než 3 náboje,
• dlouhé samonabíjecí zbraně, jejichž zásobník nebo nábojová schránka a nábojová komora nemohou dohromady pojmout více než 3 náboje a u nichž je podávací ústrojí odnímatelné, anebo u nichž není zaručeno, že nemohou být přeměněny běžně dostupnými nástroji na zbraně, jejichž zásobník nebo nábojová schránka a nábojová komora mohou dohromady pojmout více než 3 náboje,
• dlouhé opakovací nebo samonabíjecí zbraně s hladkým vývrtem hlavně, jejichž délka hlavně je menší nebo je rovná 600 mm,
• samonabíjecí zbraně, pokud mají vzhled samočinných zbraní, a
• signální zbraně pro použití signálních nábojů ráže větší než 16 mm.

Jak již je z tohoto výpisu zjevné, kategorie B zahrnuje opravdu široké množství zbraní. Velmi zjednodušeně se dá říct, že je z naprosté většiny spojuje jejich samonabíjecí charakter, tj., že zbraň se po výstřelu nemusí pokaždé nabíjet, ale na jedno zmáčknutí spouště se dočkáte pouze jednoho výstřelu. Ve skupině zbraní kategorie B tak najdete krátké samonabíjecí zbraně, jako jsou pistole a revolvery, tak i dlouhé samonabíjecí pušky (s výjimkou zbraní kat. A a kat. A-I) i samonabíjecí malorážky - a to jak malorážkové pistole a revolvery, tak i dlouhé samonabíjecí malorážky.

Typickým příkladem zbraní kategorie C-I jsou plynovky nebo flobertky.

pravidla týkající se Vlastnictví zbraní kategorie c-I

Zbraně kategorie C-I jsou ovšem stále zbraně a proto se k jejich vlastnictví vztahují i další pravidla jako zákaz manipulovat s nimi na veřejnosti, půjčovat je nezpůsobilým osobám, manipulovat s nimi pod vlivem alkoholu... a několik dalších. Širší znění zákona naleznete níže.

kompletní Znění zákona

Novela zákona 13/2021 Sb., která mění původní znění zákona 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu, dnes definuje v § 3 tyto kategorie zbraní a střeliva:

• zakázané zbraně a zakázané střelivo, kterými jsou zbraně kategorie A a zbraně kategorie A-I
• zbraně podléhající povolení, kterými jsou zbraně kategorie B
• zbraně podléhající ohlášení, kterými jsou zbraně kategorie C a zbraně kategorie C-I
• ostatní zbraně, kterými jsou zbraně kategorie D

Samotná novela 13/2021 Sb. pak způsobila odštěpení kategorie A-I a kategorie C-I z původních kategorií A a kategorií C.

Nová kategorie C-I zahrnuje:

• zbraně zařazené do kategorie A, A-I, B nebo C, které byly znehodnoceny v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie
• expanzní zbraně, které splňují požadavky na dovolené výrobní provedení stanovené prováděcí nprávním předpisem
• jednoranové nebo dvouranové palné zbraně určené pro dělené střelivo,
• palné zbraně určené pro náboje typu Flobert, náboje ráže 4mm M20 nebo úsťovou kinetickou energií střely srovnatelné střelivo určené pro výcvik ve střelbě,
• plynové zbraně s ráží vyšší než 6,35 mm, nejde-li o paintballové zbraně,
• palné zbraně pro soupeřský systém výcviku s úsťovou energií střely nejvýše 20 J,
• signální zbraně pro použití signálních nábojů nejvýše ráže 16 mm,
• elektrický zneschopňující prostředek založený na principu střelné zbraně (taser).

Nakládání se zbraní kategorie C-I:

Zbraň kategorie C-I může, není-li dále stanoveno jinak, nabývat do vlastnictví, držet a nosit fyzická osoba, která:

• je starší 18 let,
• je plně svéprávná
• má místo pobytu na území České republiky.

Policie zajistí postupem uvedeným v § 57 zbraň kategorie C-I, pokud

• byl její držitel pravomocně uznán vinným trestným činem uvedeným v § 22 odst. 1 písm. a) nebo b); za účelem ověření této skutečnosti může policie vyžadovat vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů
• pokud se u jejího držitele prokáže změna zdravotního stavu, která může představovat v souvislosti s nakládáním se zbraní této kategorie přímé ohrožení života nebo zdraví; pro zjištění změny zdravotního stavu držitele zbraně kategorie C-I se přiměřeně použije § 20a odst. 3.

Zbraně kategorie C-I může nabývat do vlastnictví a držet také právnická osoba se sídlem nebo odštěpným závodem na území České republiky.

Držitel zbraně kategorie C-I nesmí:

• zbraň nosit viditelně na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném, pokud se nepodílí na akci, jejíž součástí je střelba nebo obdobné nakládání se zbraní a při které lze takový způsob nošení zbraně považovat s ohledem na místní podmínky za obvyklý a přiměřený povaze dané akce; na přepravu zbraně kategorie C-I na takové místo se použije § 29 odst. 4 obdobně
• zbraň nosit nebo s ní na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném jakkoliv manipulovat, pokud je jeho schopnost k této činnosti snížena požitím alkoholických nápojů, návykových látek, léků nebo v důsledku nemoci
• převést vlastnictví ke zbrani kategorie C-I nebo střelivo do ní na fyzickou osobu, která nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 1, není-li dále stanoveno jinak
• přenechat zbraň kategorie C-I nebo střelivo do ní osobě, která nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo b)
• střílet ze zbraně kategorie C-I
  • uvedené v § 6a písm. b), d), e), f), g) nebo h) tak, aby tím byl ohrožen život, zdraví, majetek nebo veřejný pořádek
  • uvedené v § 6a písm. c) mimo střelnici nebo místo, kde je k tomu oprávněn podle jiného právního předpisu, nejedná-li se o použití zbraně k ochraně života, zdraví nebo majetku.

Držitel zbraně kategorie C-I je povinen způsobem a v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem

• ohlásit nabytí vlastnictví ke zbrani kategorie C-I nebo převod vlastnictví ke zbrani kategorie C-I, s níž doposud nakládal, příslušnému útvaru policie, a to do 10 pracovních dnů ode dne, kdy k této skutečnosti došlo
• vést evidenci zbraní kategorie C-I, které jsou předmětem jeho podnikatelské činnosti, jde-li o podnikatele v oboru zbraní a střeliva; evidenci zbraní kategorie C-I vede podnikatel v oboru zbraní a střeliva v centrálním registru zbraní.

Prováděcí právní předpis stanoví vzor formuláře ohlášení podle odst. 5 písm. a), způsob a rozsah, v němž se pro ohlášení nabytí nebo převodu vlastnictví ke zbrani kategorie C-I nebo pro vedení evidence o zbraních kategorie C-I využije centrální registr zbraní nebo jiný informační systém umožňující přístup s využitím zaručené elektronické identity. Zásadní rozdíl oproti kategorii C je ten, že nabyvatel zbraně kategorie C-I nemusí mít zbrojní průkaz a stačí, splňuje-li požadavky zmíněné na začátku článku. Ohlašovací povinnost však zůstává stejná a používá se pro ni tento formulář.

Novela zákona 13/2021 Sb., která upravuje původní znění zákona 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu, dnes v § 3 definuje tyto kategorie zbraní a střeliva takto:

• zakázané zbraně a zakázané střelivo, kterými jsou zbraně kategorie A a zbraně kategorie A-I
• zbraně podléhající povolení, kterými jsou zbraně kategorie B
• zbraně podléhající ohlášení, kterými jsou zbraně kategorie C a zbraně kategorie C-I
• ostatní zbraně, kterými jsou zbraně kategorie D

Podmínky držení zbraní kategorie C

Zbraně kategorie C jsou tedy ty, jež má majitel zbrojního průkazu právo vlastnit a o jejich pořízení nemusí nijak předem informovat policii. Jakmile se ovšem zbraň ocitne ve vašem vlastnictví, jste povinní tuto skutečnost policii nahlásit.

Nejčastěji se jedná o dlouhé opakovací kulové zbraně, například Mosin-Nagant, Kar 98 a podobné. Stejně jako u kategorie B jsou ovšem podmínky pro tuto kategorii složitější a opírají se například i o délku hlavně, typ zápalky užívaných nábojů, nebo vnitřní geometrii hlavně.

Druhy zbraní kategorie C:

Zbraněmi kategorie C podle § 6 zákona o zbraních jsou:

• jednoranové nebo víceranové zbraně pro střelivo s okrajovým zápalem, jejichž celková délka se rovná nebo je větší než 280 mm,
• jednoranové nebo víceranové, opakovací nebo samonabíjecí dlouhé zbraně pro střelivo s okrajovým nebo středovým zápalem nebo pro střelivo se zápalem typu Lefaucheux neuvedené v § 5 písm. d) až f),
• plynové zbraně, u nichž kinetická energie střely na ústí hlavně je vyšší než 16 J, s výjimkou paintbalových zbraní,
• více než dvouranové nebo opakovací zbraně zkonstruované na principu perkusních zámkových systémů, a
• tlumiče hluku výstřelu, kterými jsou zařízení určená pro použití s palnou zbraní a konstruovaná pro celkové snížení hluku výstřelu při ostré střelbě, a to včetně snížení hluku výstřelu ve směru střelby.

Tímto pojmem (oficiálně 5.56 NATO) se označuje puškový náboj patřící do skupiny vysokorychlostních mikrorážových nábojů. Nábojnice je bezokrajová, s krčkem a středovým zápalem.

Náboj byl vyvinut v sedmdesátých letech minulého století belgickou zbrojovkou FN Herstal a v roce 1980 se stal standardním služebním puškovým nábojem NATO. Vycházel přitom z náboje 223 Remington ze šedesátých let vyvinutého pro AR-15. Největším rozdílem byla zejména zcela nová specifická střela FMJ typu SS109 (v USA značená jako M855) o hmotnosti 4 g (62 gr) s dvoudílným jádrem (v přední části střely je umístěn zahrocený průbojník z kalené oceli v zadní části pak olověné jádro).

Náboj vznikl na základě požadavku na náboj vhodnější pro moderní střety, než dosavadní standardní 7,62 NATO, pro běžné použití zbytečně výkonný, velký, těžký, s velkým zpětným rázem a neumožňující dostatečnou kadenci v ručních zbraních. Nový náboj 5.56 NATO je značně menší a lehčí, takže voják může při stejné zátěži nést výrazně více střeliva, má značně menší zpětný ráz a umožňuje i lehčí stavbu pušky. Náboj je velice rozšířen, a to nejen v armádách členů NATO, ale používají ho i zbraně většiny „západních“ výrobců.

Balistické výkony náboje závisejí samozřejmě na použité zbrani a na hmotnosti střely. Pro představu, střela SS109 o hmotnosti 4 g (62 gr) vystřelená z 20“ hlavně (typicky z pušky M16) má počáteční rychlost cca 948 m/s a energii 1800 J.

V poslední době je předmětem vojenských diskusí dostřel a terminální (cílový) účinek tohoto náboje. Objevují se proto snahy vyvinout nový náboj lepších vlastností s větší ráží, obvykle se mluví o 6,5 - 6,8 mm s celkovou délkou náboje nepřekračující stávající ráži 5,56 x 45 (aby bylo možno co nejsnáze takovou novou ráži implementovat do stávajících zbraňových systémů). Vzhledem k logistickým problémům, jež změna ráže většiny ručních zbraní obnáší, to však zřejmě bude ještě chvíli trvat. Další cestou je zlepšování vlastností stávajícího náboje, jež však mnohdy naráží na kolizi (ať již skutečnou nebo jen domnělou) s ustanoveními mezinárodních konvencí týkajících se vedení válečných operací (Haagská a Ženevské konvence).

Vůdčí zemí v evoluci náboje 5,56 NATO jsou bezesporu USA, jež do svých ozbrojených sil zavedly postupně několik výrazně vylepšených nábojů této ráže: Nejprve byl zaveden náboj Mk 262 Mod0 a Mod1, což je speciální náboj pro lehké odstřelovačky Mk12/SPR laborovaný 77 gr (5 g) těžkou střelou Sierra HPBT. Dále došlo k zavedení velmi pokrokového náboje M855A1 EPR (Enhanced Performance Round – střela s vylepšeným výkonem), jehož střela neobsahuje olovo a je tvořena velkým ocelovým průbojníkem a tombakovým jádrem, přičemž tento průbojník je v přední části střely odhalen a jde tak de facto o střelu poloplášťovou. Tento náboj má ve všech parametrech lepší vlastnosti oproti standardnímu náboji se střelou SS109/M855, nicméně doposud se nachází pouze ve výzbroji amerických složek a nebyl uvolněn pro export. Dalším „vylepšeným“ nábojem je Mk 318 Mod0 SOST (Special Operations Science and Technology) vyvinutý pro USMC, jenž je laborován 62 gr těžkou střelou typu OT (Open Tip), vykazující vylepšenou přesnost a tedy i účinný dostřel oproti náboji M855/SS109.

Náboj civilní 223 Remington

Civilní verze náboje se nazývá 223 Remington. Je značně rozšířena a vyrábí se pro ni ohromné množství samonabíjecích i opakovacích pušek používaných pro sport a lov drobné zvěře.

Náboje 5.56 NATO a 223 Remington jsou rozměrově téměř totožné, takže lze náboji 223 Remington střílet bez problémů z vojenských pušek, byť se sníženou přesností. Zásadní rozdíl je vlastně pouze v oblasti krčku nábojnice a s tím souvisejícího tvaru nábojové komory a zejména pak je odlišnost v oblasti přechodového kuželu, tedy kde nábojová komora přechází ve vývrt hlavně. Teoreticky zde může docházet v případě užití „vojenského“ střeliva v „civilních“ zbraních s komorou 223 Rem. dle standardů C.I.P. nebo SAAMI ke kritickému zvýšení tlaků a tedy i nebezpečí poškození nebo destrukce zbraně. Pracovní tlaky obou nábojů jsou si nicméně velmi blízké a stejně tak jejich balistické parametry, takže rizika by plynula spíše ze soustavného užívání nekompatibilního sřeliva, nežli z jednoho výstřelu.

Z výše uvedeného důvodu vznikla tzv. hybridní komora 223 Wylde, jež umožňuje bezpečné a spolehlivé užití jak civilního střeliva 223 Rem., tak vojenské munice 5,56 NATO.

Aktuálně je naprostá většina všech samonabíjecích zbraní dostupných na našem trhu opatřena buďto právě komorou typu Wylde nebo originální komorou 5,56 NATO a tedy tyto zbraně mohou zcela bezpečně střílet vším, co je legálně na našem trhu dostupné. U opakovacích kulovnic, zejména těch starších, je samozřejmě vhodné střílet zásadně pouze civilním střelivem.

Je třeba nicméně uvést, že veškeré nové zbraně prodávané aktuálně na našem trhu musí být v souladu s legislativou opatřeny platnou zkušební a ověřovací značkou dle C.I.P. a součástí značení je i uvedení ráže. V C.I.P. je zaveden pouze náboj pod označením 223 Remington, resp. 223 Rem., a tedy všechny zbraně (i ty s komorami NATO nebo Wylde) musí být označeny právě uvedenou ráží – což mnohdy vede ke zmatkům, neboť např. americké pušky na sobě mívají vyznačenu ráži 5,56, ale dodatečně jsou označeny a evidovány jako 223 Rem.

Aktuálně je na našem trhu široká škála střeliva ráže 223 Remington, přičemž tyto náboje mohou mít celkem podstatné rozdíly jak z hlediska účelu použití (od loveckých přes sportovní až po služební), parametrů (materiály, hmotnosti a typy střel, balistické vlastnosti) až po cenu. Každý by se měl dostatečně seznámit s parametry své vlastní zbraně a dle nich, účelu použití a obsahu své peněženky pak vybírat nejvhodnější náboj. Šíře nabídky těchto nábojů může být pro mnohé matoucí a není tak zcela neobvyklé, že si někdo nakoupí „za dobrou cenu“ střelivo, jež v jeho zbrani nebude fungovat zcela optimálně.

Skutečnost, že je vaše zbraň i vaše střelivo označeno v souladu se standardy C.I.P. znamená, že to spolu bude fungovat bezpečně, ale nevypovídá to nic o reálné vhodnosti toho kterého náboje pro konkrétní zbraň.

Poznámka k fotografii Porovnání velikosti nábojů:

zleva 50 BMG, 300 Winchester Magnum, 308 Winchester (7.62 NATO), 7,62 x 39 mm, 5.56 NATO a 22 LR

Zákon 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu definoval v § 3 tyto kategorie zbraní a
střeliva:

• zakázané zbraně a zakázané střelivo, kterými jsou zbraně kategorie A a zbraně kategorie A-I
• zbraně podléhající povolení, kterými jsou zbraně kategorie B
• zbraně podléhající ohlášení, kterými jsou zbraně kategorie C a zbraně kategorie C-I
• ostatní zbraně, kterými jsou zbraně kategorie D

Kategorie A zahrnuje zbraně, které mají výrazně vysokou účinnost, která není v drtivé většině případů potřeba pro legitimní civilní účely (dělostřelecké zbraně, plně automatické zbraně apod.), nebo s sebou nesou jiná bezpečnostní rizika (zbraně z vojenské produkce, které nejsou technicky ověřeny pro civilní účely,  nedovolené výrobní provedení).

Kromě zbrojního průkazu či zbrojní licence je k nabytí vlastnictví, držení, popř. nošení zbraní kategorie A potřebné udělení výjimky příslušným útvarem policie. Na vydání výjimky nemá žadatel právní nárok a příslušný útvar policie coby správní orgán posuzuje žádost především z hlediska veřejného pořádku a bezpečnosti.

Právě zde se nachází hlavní legislativní rozdíl mezi kategorií A-I a A. Zatímco na držení zbraně kategorie A-I má občan ČR nárok, který může policie v odůvodněných případech zamítnout, tak na kategorii A nárok není a možnost vydání povolení k držení zbraně z této kategorie je čistě v dikci policie. Držiteli zbrojního průkazu může být výjimka pro kategorii A vydána navíc pouze ke sběratelským účelům a k ničemu jinému.

Zakázané zbraně:

• zvláště účinné
• samočinné
• vyrobené nebo upravené tak, že lze utajit jejich účel, nebo u kterých byly původní charakter a podoba změněny tak, aby se jejich použitím mohly způsobit těžší následky, anebo zbraně maskované jako jiné předměty (zákeřné zbraně)
• palné nevyrobené z kovů, pokud nejsou identifikovatelné jako zbraně při kontrolách osob a zavazadel pomocí detekčních a rentgenových přístrojů
• střelná nástrahová zařízení
   

Zakázané střelivo:

• střelivo se střelou průbojnou, výbušnou nebo zápalnou anebo jinou střelou obsahující aktivní náplně, nejde-li o signální náboje nebo střelivo obsahující pyrotechnický výrobek podle zákona o pyrotechnice

Úsťová brzda je jednoduché zařízení, které se montuje na ústí hlavně palných zbraní. Slouží ke kompenzaci zpětného rázu a tlumení zášlehu při výstřelu. K tomu využívá změnu směru proudění plynů unikajících z hlavně při výstřelu. Obvyklý tvar úsťové brzdy je válec s několika otvory po stranách. Ty pak zmíněným plynům umožňují unikat buď do stran, nahoru a nebo diagonálně, čímž se vyvolávají odpovídající reakční síly, které působí proti zpětnému rázu. Dochází tedy k redukci pohybu zbraně směrem vzad, což umožňuje střelci udržet lepší kontrolu nad zbraní při opakované střelbě. 

Výhodou úsťové brzdy je její schopnost dramaticky snížit zpětný ráz a zlepšit stabilitu zbraně při střelbě. To umožňuje rychlejší zaměřování mezi jednotlivými výstřely a zkrácení doby mezi nimi. Úsťová brzda se z principu využívá především u dlouhých zbraní s vyššími rážemi.

Těžké zbraně

Úsťové brzdy nejsou pouze záležitostí ručních zbraní, s jejich využitím se setkáme i u houfnic, starších tankových kanónů a jiných těžších zbraní, které užívá především armáda. U tak velkých ráží je totiž zpětný ráz ještě větší komplikací, než u těch ručních, neboť by mohl posádku daného vozidla ohrozit na životě. Úsťové brzdy v tomto případě pracují na obdobném principu jako u ručních zbraní, z pravidla však mají pouze jednu komoru.

Podoby kompenzátorů bývají různé, může jít o plochu na spodní straně ústí hlavně či zkosení se kterým se setkáme třeba u AKM. Princip zůstává vždy stejný, tato konstrukce odráží spaliny směrem vzhůru.

Je důležité poznamenat, že kompenzátor může mít také nežádoucí účinky ať už jde o zvýšený hluk nebo povětrnostní efekty způsobené právě vyvrhovanými plyny. Nejčastěji se kompenzátory využívají u zbraní s vysokou kadencí střelby, jako jsou samopaly a další typy pušek. Pomáhají udržet střelci kontrolu nad jeho zbraní a minimalizují vliv zpětného rázu na přesnost střelby.